Čestní členové KVVV Praha

   Čestný člen  arm. gen. v. v. Ing. TOMÁŠ SEDLÁČEK  (8. ledna 1918 - 27. srpna 2012) se narodil jako nejmladší ze čtyř dětí v rodině vojenského důstojníka. Absolvoval kurz pro důstojníky v Litoměřicích a Vojenskou akademii v Hranicích. V roce 1938 byl jakožto poručík dělostřelectva jmenován velitelem dělostřelecké baterie. Po okupaci byl přidělen jakožto cenový referent k okresnímu úřadu v Jilemnici. V roce 1940 odešel tzv. balkánskou cestou (přes Slovensko, Maďarsko, Jugoslávii, Řecko, Turecko a Bejrút) do Francie a na jaře byl přidělen k 1. československé pěší divizi ve Francii. Po porážce Francie uprchl do Velké Británie, kde vstoupil do řad Československé smíšené brigády a absolvoval řadu vojenských kursů, včetně parašutistického výcviku. V roce 1944 byl zařazen mezi důstojníky přesunující se do Sovětského svazu, kde se stal příslušníkem 2. československé paradesantní brigády. Útvar bojoval v Karpatech a posléze byl v rámci pomoci Slovenskému národnímu povstání shozen na Slovensku. Po porážce povstání Sedláček spolu se zbytky brigády pokračoval v odporu v oblasti Nízkých Tater, v únoru přešel i s ostatními přeživšími frontu. Po osvobození Československa byl povýšen na majora a absolvoval Vysokou školu vojenskou v Praze. Poté se stal přednostou operačního oddělení 11. pěší divize v Plzni (léto 1948). Od roku 1949 učil na Vysokém vojenském učilišti v Praze.

21. února 1951 byl zatčen a po mučením vynuceném podpisu (v hradčanském Domečku) odsouzen ve vykonstruovaném procesu za údajnou velezradu a špionáž. Byl vězněn ve Valdicích, na Mírově, v Leopoldově a táboře Bytíz při příbramských uranových dolech. Propuštěn byl 11. května 1960, poté pracoval jako skladník u Pražské stavební obnovy. Po listopadu 1989 se dočkal rehabilitace. Byl předsedou revizní komise Konfederace politických vězňů, předsedou Československé obce legionářské a pracoval v Ústřední rehabilitační komisi MNO. V roce 1999 byl povýšen do hodnosti generálporučíka, 14. listopadu 2008 pak do nejvyšší vojenské hodnosti armádního generála.                                                zdroj: wiki

   Kol. VLADISLAV MRÁZEK mezi prvními už v říjnu 1945 nastoupil rovnou do 2. ročníku Vojenské akademie v Hranicích, a zase mezi prvními se přihlásil k nové zbrani – k výsadkářům. Když se ve Stráži pod Ralskem stavělo výsadkové učiliště, kpt. Černota (pod jeho vedením předváděl už v Akademii prvky boje zblízka) ho přetáhl z funkce velitele výcvikové roty do funkce náčelníka štábu. Ač bylo hmotné zajištění mladých důstojníků tenkrát po válce velice skromné, s nadšením absolvovali první seskoky (jen s jedním padákem), zdokonalovali výcvik, přeškolovali nové důstojníky a praporčíky a pořádali ukázky pro vedoucí funkcionáře armády i  pro veřejnost na leteckých dnech.

Stal se náčelníkem bojové přípravy Středního vojenského okruhu a po zřízení Západního vojenského okruhu byl – tehdy již v hodnosti plukovníka – pověřen funkcí náčelníka Správy bojové přípravy. A protože 22. výsadková brigáda byla po redislokaci do Prostějova podřízena ZVO, dostal se opět do kontaktu s výsadkovým vojskem. Inspekční prohlídky, které prováděl za pomoci výsadkářů důstojníků Kouteckého, Ropka, Hrona, Mülera a dalších  zařadily brigádu mezi nejlepší svazky armády.

I když pracoval na štábu, pokračoval ve výsadkové přípravě a dál skákal. Absolvoval 132 seskoků, z nich 11 volným pádem, a získal třídnost instruktora. V roce 1971 byl přemístěn do Prahy, posledních 15 let byl náčelníkem sekretariátu I. náměstka ministra NO. Na výsadkáře však nikdy nezapomněl. Je jedním ze zakladatelů našeho klubu.                                                          

Více info - Padáček č. 18

Zasloužilí členové KVVV Praha

   Již počtvrté byl  na  výročním shromáždění našeho klubu v lednu 2018 zvolen předsedou GENERÁLMAJOR v.v. DOC. ING. PAVEL GAVLAS, CSc. Než před šesti roky tuto funkci přijímal poprvé, velice se zdráhal. Stále totiž pracuje, přednáší na Vysoké škole mezinárodních a veřejných vztahů problematiku mezinárodní bezpečnosti. A také argumentoval: jaký já jsem výsadkář?

Ukázalo se však, že jeho volba  byla pro klub významným, zásadním přínosem.  Jeho zásluhou se KVVV Praha jako první stal  právnickou osobou. A dokázal přesvědčit pro  institucionalizaci také všechny ostatní  kluby, což mělo v té době svůj význam ekonomický a dnes je to podle nového živnostenského zákona dokonce nezbytné.

   Plukovník Ing. MILOSLAV JUŘÍČEK narozen 29. 7. 1930 v Rosicích u Brna. Vyučil se typografem a pracoval v tiskárně v Brně. V září 1950 se stal žákem roční Školy důstojnického dorostu v Českém Těšíně. Po jejím absolvování nastoupil v září 1951 jako frekventant do Pěchotního učiliště v Lipníku nad Bečvou, které úspěšně ukončil o dva roky později. V říjnu 1953 byl zařazen k 22. výsadkové brigádě v Prešově, a to jako velitel čety výsadkové minometné roty jejího 65. výsadkového praporu. U tohoto praporu prošel v následujících letech celou řadou funkcí. Na počátku října 1956 se stal velitelem jeho minometné roty, o rok později, v říjnu 1957 byl zařazen na funkci pomocníka náčelníka štábu a dnem 1. 10. 1958 se stal náčelníkem výsadkové služby praporu. Tuto zodpovědnou funkci vykonával i po přemístění 22. výsadkové brigády do Prostějova a opustil ji teprve v polovině července 1963, kdy byl povolán k řádnému studiu na Vojenské akademii Antonína Zápotockého v Brně (směr velitelsko-štábní). Po ukončení studia se na konci listopadu 1966 vrátil zpět k prostějovské 22. výsadkové brigádě, kde poté až do konce července 1967 působil jako zástupce velitele 65. výsadkového praporu. Následně byl ustanoven starším důstojníkem oddělení bojové přípravy 22. výsadkové brigády a od konce ledna 1968 tomuto oddělení velel (zároveň zastával i funkci zástupce náčelníka štábu brigády). V září 1969 byl ustanoven náčelníkem štábu 22. výsadkového pluku, jenž v Prostějově z reorganizované 22. výsadkové brigády vznikl a 20. 11. 1970 se stal jeho velitelem. V září 1972 byl vyslán do Moskvy, kde po následující dva roky studoval na Vojenské akademii K. J. Vorošilova. Po návratu do republiky absolvoval od července do listopadu 1974 odbornou stáž u VVO, a to jako náčelník štábu 13. tankové divize v Topolčanech. Poté byl dnem 21. 11. 1974 ustanoven náčelníkem štábu 20. motostřelecké divize 1. vševojskové armády ZVO v Karlových Varech. Tuto funkci vykonával do poloviny prosince 1975. Následně se stal velitelem 2. motostřelecké divize 1. armády ZVO v Sušici, které velel až do poloviny listopadu 1979, kdy byl ustanoven náčelníkem Vojenského gymnázia Jana Žižky z Trocnova v Praze. Do zálohy byl přeložen dnem 31. 12. 1985.

Více info - Padáček č. 14

   Kol. LUDVÍK DVOŘÁČEK se u Bati ve Zlíně  učil strojním zámečníkem a snad nebylo sportu, do kterého by se nepustil včetně bezmotorového létání a když se v roce 1948 ve Zlíně zakládal paraoddíl,  tak u toho Ludva nemohl chybět. Výcvik prodělal pod instruktorkami Rybínovou a Hříbkovou, absolvoval kurs instruktorů v Hradčanech a pod vedením Adély Macháčkové a Alfonse Koláře se podílel na výcviku první stovky zlínských parašutistů.  I svůj první „důchodcovský“ seskok, když mu bylo už 74 let, skákal jako nejstarší s partou  nejen pražských veteránů, ale i  někdejších zlínských instruktorů.  Je velkým dobrodružstvím a také štěstím být u zrodu velké věci, a proto Ludvík Dvořáček dnes nelituje potu, dřiny a obětí, kdy jedinou odměnou byl seskok, kterých však tehdy bylo jako šafránu.

V roce 1950 narukoval. Ve Stráži pod Ralskem ukázkově absolvoval výběrové řízení,  byl přidělen k 71. výsadkovému praporu do Zákup a v Hradčanech pak absolvoval jako vzorný voják ŠDZ.  Po  skončení školy byl přidělen k 1. rotě 71. výsadkového praporu, byl povýšen na poručíka a dostal byt. Jak to na vojně bývá, nestačil si ho ani prohlédnout.  Přišel rozkaz ke stěhování do Prešova a odvelení k 65.  výsadkovému praporu - stal se tak vlastně jedním ze  zakládajících kádrů 22. výsadkové brigády. V roce 1960 ale přišla  zásadní změna v jeho vojenské kariéře:  opustil Prešov, byl odvelen k nově  vznikající zbrani, k protiletadlovým raketám. Studoval VTA AZ, ale po 4 semestrech studium ukončil a ze zdravotních důvodů odešel po 14 letech v armádě do zálohy.

Neměl problém se v civilu uplatnit. Absolvoval pedagogický institut pro mistry a učitele  a pracoval jako mistr odborného výcviku v Kovoslužbě. Ale jeho kariéra, přestože  byl  perspektivním pracovníkem podniku, skončila  nesouhlasem se srpnovou okupací. Živil se jako televizní opravář až do odchodu do důchodu v roce 1989.

V roce 2000 se stal členem našeho klubu a záhy byl zvolen do výboru pro funkci kronikáře. Tisíce fotografií  ze života klubu doplňoval záznamy dění ve výstižné zkratce písmem a uspořádáním zápisů napovídajícím schopného grafika. Stal se kmenovým autorem Padáčku, byl u všech akcí klubu. Patří mezi brigádníky, kteří jako jeden muž dávájí  všechny odměny za brigádnickou činnost do chudé klubové pokladny. Spolu s Urbanem, Chudým, Lajpoldem, Štrajtem a Kubíkem provedl vůbec první veteránské seskoky v našem klubu. V roce 2005 získalo naše družstvo Dvořáček, Urban a Kočí 3. místo na mistrovství Slovenska.  Desátý veteránský seskok si nadělil ke svým osmdesátinám.

Členem výboru klubu byl až do roku 2012. Za všechnu práci  pro klub, pro  celé veteránské hnutí, byl oceněn Zlatým odznakem a prakticky všemi medailemi KVVV Praha;  podobných uznání se mu dostalo  i v řadě bratrských klubů.

Více info v Padáčku č. 21  

   Kol. plk.  v. v. Ing. JOSEF HANÁK, dlouholetý předseda KVVV Praha.

Narozen dne 5. května 1940 v obci Lukáčovce okr. Nitra. Po absolvování osmiletky se  v roce 1954 přihlásil do Školy důstojnického dorostu dělostřelectva (ŠDD-děl) v Popradě, kde v roce 1957 absolvoval první seskok padákem na letišti v Popradě z letounu Siebel. Před nástupem do VU  ve Vyškově absolvoval v roce 1957/58  poddůstojnickou školu  u 57. motostřeleckého pluku ve Stříbře.          Při pobytu ve Vyškově pokračoval ve výsadkovém výcviku, který ukončil zkouškou Instruktor výsadkového výcviku a po ukončení učiliště nastoupil v roce 1960 k 22. výsadkovému praporu zvláštního určení do Holešova jako velitel průzkumné čety. V rámci služby v Holešově absolvoval 6-ti měsíční  jazykový kurz při ZS/GŠ v Praze, 6-ti měsíční kurz sebeobrany organizovaný judisty Dukly Plzeň v Praze na Strahově a dále kurz seskoků volným pádem organizovaný Duklou Prostějov. V roce 1968 udělal přijímací zkoušky do VAAZ v Brně, kam nastoupil v září v roce 1969 po zrušení  7. výsadkového pluku zvláštního určení,  ke čtyřletému studiu oboru vševojskový-zpravodajský. Po ukončení akademie v roce 1973 nastoupil na zpravodajské oddělení Východního vojenského okruhu v hodnosti majora.

       Po roce byl přemístěn na zahraniční oddělení GŠ do Prahy, kde působil v různých funkcích od vedoucího oddělení, zástupce vedoucího odboru a vedoucího odboru. Podílel se na  práci s vojenskými přidělenci akreditovanými v ČSR, ČSSR, ČSFR a ČR, dále pracoval na úseku zabezpečování oficiálních zahraničních styků armády na úrovni ministrů a náměstků ministrů obrany. V rámci této práce navštívil všechny státy Varšavské smlouvy, Jugoslávii, Španělsko, SRN, Dánsko, Francii, Rakousko, Švýcarsko, Itálii, Libyi, Mosambik, Etiopii, Angolu, Vietnam, Kambodžu a Laos. V květnu v roce 1994 absolvoval 14-ti denní kurz při Nato Defense College v Římě a v roce 1995 14-ti denní kurz při SHAPE v Oberamergau.

       V prosinci 1995 byl propuštěn do zálohy v hodnosti plukovníka. Poté dále pracoval jako vedoucí oddělení zahraničních styků na Hlavním úřadu vnitřní správy Sekce zahraničních styků MO   a dále jako  občanský zaměstnanec na GŠ a Sekci personalistiky MO až do roku 2004. Poté dále pracoval  u bezpečnostní agentury TRANSFIN až do června v roku 2012. Do KVV Praha  se přihlásil v roce  1998, od roku 1999 byl zvolen  do výboru klubu, kde pomáhal předsedovi  V. Kouteckému prosazovat zájmy klubu v rámci GŠ a MO. Navrhl uspořádat mezinárodní seminář  u příležitosti 60. Výročí ukončení bojové činnosti skupiny ANTHROPOID pod záštitou NGŠ gen. Šedivého, který úspěšně proběhl v roce 2002. Dále zajistil a zabezpečil provedení seskoku výsadkářů u Památníku výsadkářů v arealu ČVUT v Dejvicích, který v roce 2002 provedli výsadkáři z Para-klubu Liberec, od této doby zde provádějí každoročně seskoky výsadkoví instruktoři ČSA. Od roku 2003 do roku 2008 byl předsedou KVV a později KVVV Praha.  V této době osobně navrhl  a zabezpečil realizaci nultého a 1. ročníku Memoriálu zakladatelů výsadkového vojska gen. K. Palečka, gen. R. Krzáka a plk. J. Černoty  na Želivce v roce 2004 a 2005. U příležitosti 60. Výročí vzniku čs. výsadkového vojska osobně zabezpečil vyhotovení 5.000 ks publikace Výsadkáři 60 let v čele armády, kterou obdrželi všichni aktivní  vojenští výsadkáři ČR a SR včetně všech výsadkových veteránů obou republik při oslavách v Chrudimi v září 2007. Podílel se rovněž na vyhotovení 12 panelů o historii vzniku výsadkového vojska, které byly vystaveny tamtéž.

     V říjnu téhož roku zabezpečil setkání příslušníků 7. výsadkového pluku zvláštního určení (VU 7374) u příležitosti 50. výročí jeho založení.  Za výbornou spolupráci se všemi kluby výsadkových veteránů ČR a SR obdržel  všechna vyznamenání, pamětní medaile a odznaky od  jednotlivých klubů  ČR a SR. Na výroční schůzi KVVV Praha v roce 2008 skončil jako předseda a  byl jmenován čestným předsedou klubu. V této době slíbil, že k 20. výročí vzniku klubu  osobně zpracuje publikaci a zabezpečí její vydání. Tato publikace byla vyhotovena v počtu 500 ks a publikována na VČS v prosinci 2013.

   Kol. DAGA MINKEWITZOVÁ, dlouholetá  redaktorka Padáčku

   Kol. KARMELA ŠTRAJTOVÁ, dlouholetá pokladní a správce majetku

Mistři sportovního parašutismu:

   Kol. JIŘÍ URBAN. Po skončení měšťanky se v roce 1947 začal ve známé pražské letecké továrně Motorlet učit nástrojařem. V Motorletu se tehdy  nabízelo něco lákavého, plachtařský kroužek. Přihlásil se, ale když Svaz brannosti dělal nábor na výsadkářský výcvik, vůbec mu nevadilo, aby se přihlásil i tam.  S létáním skončil  splněním stupně B. Snad proto, že letiště Točná bylo pro mládence z  Hostivice u Prahy přece jen daleko, snad pro vzpomínky na naše hrdiny na válečných padácích a v obdivu   sovětského zkušebního parašutisty Romaňuka, který vytvořil světový rekord seskokem ze stratosféry, zůstal u parašutismu.

Parašutistický výcvik zvládl výtečně a po pěti měsících, bylo to 5. května 1949, kdy mu do 17. narozenin chybělo 12 dnů, se na letišti v Hradčanech dočkal prvního seskoku a pokračoval dále ve výcviku, absolvoval instruktorský kurs, v Motorletu vytvořil a cvičil další zájemce a jakmile byl vyhlášen nábor, přihlásil se už se 16 seskoky k výsadkovému vojsku. Ještě než v říjnu 1950 nastoupil do Stráže p/Ral., byl ke své nesmírné radosti a pýše vybrán, aby v červnu spolu s desítkou nejlepších instruktorů - byl z nich nejmladší – na počest sjezdu ČSM provedl seskok na Strahovský stadion.

Na vojně se velmi rychle uvedl jako vynikající sportovec, byl poslán na kurz rozhodčích atletiky, plavání a branných sportů a po absolvování ŠDZ se stal  tělovýchovným náčelníkem ve výzkumné padákové stanici na Borečku.

Po odchodu do civilu v hodnosti poručíka se vrátil do Motorletu ke svému řemeslu nástrojáře, k činnosti  parainstruktora i k bezmotorovému létání tentokrát na nepříliš vzdáleném letišti Kladno.

Po 15 letech v Motorletu přešel Jiří Urban do Metalexu, jednoho z 12 podniků Svazarmu (podporovaly jednotlivé odbornosti Svazarmu), kde kromě jiného pracoval jako specialista na výškové práce. Při tom stále pokračoval jako parainstruktor, 10 let byl členem širšího národního  družstva a každoročně bojoval za naše barvy na 2 až 3 mezinárodních mistrovstvích a soutěžích. Dodnes ho hřeje úžasný pocit, který zakoušel, když na jeho počest hráli naše hymny. A průběžně vykonával především předsednické funkce paraodborů  Svazarmu různých stupňů až po federální. Za zásluhy o rozvoj padákového sportu mu Mezinárodní letecká federace udělila nejvyšší výkonnostní vyznamenání, Zlatý odznak se třemi diamanty.

Než v roce 1995 ukončil svou sportovní činnost, měl zapsáno 16 rekordů (z toho 10 světových), 4020 seskoků (z toho 68 nočních a 30 do vody). Skákal na leteckých dnech, na stadiony a hřiště, na vrchol Sněžky, do měst mezi domy, s vlajkami, dýmovnicemi a jinými pomůckami, cvičil na hrazdách zavěšených pod vrtulníky…a po dalších pěti letech vstoupil do KVVV Praha. Od té doby má dalších 31 seskoků. Stále se aktivně zapojuje do činnosti klubu, brigád, a jiných akcí klubu. Je vždy vstřícný, obětavý, laskavý a vynikající kamarád. Takový je zasloužilý mistr sportu Jiří Urban.

Více info - Padáček č. 16                                 

   Kol. BOŘIVOJ VEJVARA, narozený v roce 1935

Základní vojenskou službu prožil jako balič padáků u 20. stíhacího leteckého pluku v Čáslavi a skončil ji jako četař s 15 seskoky  (celkem jich má 2500). Od  r. 1956 pracoval  jako placený krajský instruktor v Praze, 1966-70 trenér státní reprezentace, 4 roky externí lektor para výcviku na FTVS UK. Mistr sportu, zlatý odznak  Mezinárodní letecké federace  FAI se třemi diamanty, 6 národních a 3 světové rekordy. Jeho zálibou je historie a literatura faktu.

Více info - Padáček č. 3

   Kol. STANISLAV LACINA, zasloužilý mistr sportu, narozený v roce 1942.

První seskoky absolvoval v aeroklubu Praha – Letňany v roce 1959. Základní vojenskou službu  začal u 7. samostatného výsadkového pluku zvláštního určení v Holešově, při zakládání ASD Dukla byl převelen do Prostějova. Po skončení základní služby pracoval u FMV. Mjr. MV  Stanislav Lacina , člen  družstva absolutních mistrů světa  v maďarském  Szolnoku, byl 9 let členem státní reprezentace, 4 roky kapitánem reprezentačního družstva, 5 roků předsedou ústřední trenérské rady ČSSR, je nositelem zlatého odznaku FAI  (Mezinárodní letecká federace) se 3 diamanty. A uskutečnil celkem 4224 seskoků padákem.

Více info - Padáček č. 5

   Kol. RŮŽENA ČERMÁKOVÁ nar. Kyselová, členka   KVVV Praha od r. 2008.